Inseminace - Dotazy a odpovědi

Jak dlouho je březí sloní samice?

Sloni indičtí mají nejdelší březost ze všech savců - celých 22 měsíců. To je průměrná hodnota - prameny uvádějí rozmezí od 609 do 760 dnů.

Co to je inseminace?

Jedná se o vpravení spermatu do pohlavního aparátu samice, takže plod se po splynutí obou pohlavních buněk (spermie a vajíčka) normálně vyvíjí v těle matky.

Jak byla inseminace Delhi finančně náročná?

Jedná se o velice nákladný projekt, jehož přesná komerční cena ani nejde vyčíslit. Náklady spojené s inseminací činily zhruba 500.000 Kč, což je "pouze" částka za provedení vlastního zákroku, náklady na anylýzy vzorků a náklady spojené s přepravou spermatu. Není zde započítáno získání spermatu, platba za odběr, další nutná vyšetření, ale zejména přístrojové vybavení, jehož cena se pohybuje okolo 10 milionů Kč. Proto jsme se před několika lety spojili s kolegy z IZW Berlin, kteří vlastní jeden ze dvou přístrojových setů na světě, a domluvili se na spolupráci v tomto projektu.

Je inseminace slonů stejná jako u hospodářských zvířat ?

Princip zůstává stejný - sperma se musí aplikovat ve vhodnou dobu do pohlavního aparátu samice. Problém je v odlišnosti anatomických poměrů - tam, kde u skotu vystačíte s katetrem 30 cm dlouhým, Vám u slona nemusí dvoumetrový katetr stačit. Dalším problémem je získávání a uchovávání životaschopného spermatu, neboť to, co funguje u hospodářských zvířat, nefunguje u slonů. V součastné době není propracována technika bezpečného zmrazování a rozmrazování sloního spermatu, na rozdíl od hospodářských zvířat, kde je to již rutinně zvládnuté. Takže bohužel musíme si vystačit nemraženým spermatem, které se musí použít do osmi hodin po odběru. Další nemalý problém je i v legislativě dovozu, odběru a transportu spermatu a získání všech povolení.

Proč právě inseminace ?

Nejpřirozenější početí je vždy přirozené páření slona se slonicí. Jistě, to by se nám moc líbilo, ale bohužel takovým způsobem to u nás nelze zajistit. Naše ZOO nemá vlastního samce, který by mohl být otcem našeho slůněte a ani nemá prostory pro bezpečný chov sloního samce. Mohli bychom naši slonici odvézt do jiné ZOO k samci, ale nelze odvézt jen jednu, musely by odcestovat obě, protože jsou na sebe velmi citově fixované a jsou schopny například jedna bez druhé odmítat stravu. Navíc nikde není psáno, že by se naše slonice zalíbila samci tak, že by se do ní hned zamiloval (dle zkušeností může začlenění do nové rodiny trvat až 9 let !, a to nemůžeme čekat - biologické hodiny bijí na poplach). Bohužel ani zdravotní rizika nejsou malá. V součastnosti nelze bez problémů převážet zvířata, a to nejen kvůli např. slintavce a kulhavce, ale i kvůli ostatním často smrtelným nemocem slonů, jako je herpesvirová infekce či infekce neštovicemi apod. Takže pokud chceme , aby naše slonice měla slůně, nezbývá nám nic jiného než umělá inseminace.

Proč se musí slon trénovat na umělé oplodnění ?

K tomu, aby nedošlo ke zranění všech zúčastněných, tj. ošetřovatelů, doktorů, ale hlavně i slona, neboť vše se dělá "za živa", bez jakékoli sedace či narkózy. Vyjímkou může být odběr spermatu od samce, který se může provádět elektroejakulací a ta se musí dělat pod narkózou.V našem případě samec byl natrénován k ručnímu odběru spermatu bez potřeby ho uspávat. Slonice musí vydržet být klidná po dobu zhruba dvou hodin, kdy se kolem ní motá spousta lidí, které často ani nezná a každý z nich ji obtěžuje svým úkolem. Jeden drží ocas, aby jeho pohyb neshodil přístroje a aby se doktor dostal bez komplikací do konečníku, přes který se provádí ultrazvukové vyšetření. Druhý provádí klystýr, třetí zavádí nástroje do pohlavních cest a spousty dalších, kteří něco přidržují a podávají. A samozřejmě nesmí chybět zvědavý kameramani a novináři, kteří ve své touze udělat co nejlepší záběry jsou ochotni vlézt slonovi třeba až do ... Ošetřovatelé musejí slonici neustále bavit, hladit jí a povídat si s ní, aby úkon nebyl nudný a slonice nám nechtěla odejít .

Jaká je možnost přenosu infekce při inseminaci ?

Možnost nakažení přenosnou chorobou pomocí spermatu či nástrojů je minimální, jak dárce -otec, tak i příjemkyně - budoucí matka, jsou důkladně vyšetření po všech stránkách. To je jedno z kritérií k tomu, aby se mohli zařadit do projektu umělé inseminace. Nástroje jsou sterilní a pracuje se s nimi za dodržení všech aseptických podmínek. Nemůžeme si dovolit ohrozit matku ani plod. Proto jsou oba pod neustálým lékařským dohledem. Ale abych odpověděl na otázku - ano může dojít k přenosu infekce, ale děláme vše, aby k tomu nedošlo.

Objevují se zdravotní problémy tak jako u umělého oplodnění u lidí ?

Přestože princip zákroku je stejný, jedná so o zcela odlišné případy. My inseminujeme 100 % zdravou samici, u které pouze nahrazujeme akt páření a naším úkolem je "jen" v optimálním období zavést do pohlavnho aparátu sperma bez jakékoli hormonální stimulace či narkotizace, což je rozdílné oproti lidem, u kterých se nenahrazuje pohlavní akt, nýbrž se snaží obejít zdravotní problémy páru. A tudíž ve většině případů se u žen neubráníme použití hormonů nebo ostatních léků, které mohou mít i nežádoucí účinky. Ale i tak radost z potomka převáží nad možnými zdravotními riziky podávaných léků.

Proč je tak málo narozených slůňat, když ve spoustě zoologických zahrad jsou sloni ?

Důvodů je spousta. Některé zoologické zahrady nemají vlastního sloního samce. Ne u všech, kteří ho mají, slon páří všechny samice a pokud páří, ne vždy jsou po něm potomci. Statistika EEP (Evropský záchraný program) ukazuje, že v 80 institucích je chováno 50 sloních býků a 199 slonic. Chovný materiál je však výrazně nižší - je registrováno cca 70 slonic v optimálním reprodukčním věku. Přesto není ročně odchováno více mláďat než uhyne dospělých zvířat. A tak se populace slonů v Evropě neustále snižuje. Ze statistik vyplývá, že jen polovina institucí má k dispozici perspektivní zvířata vhodná k chovu z hlediska věku. Ne všechna zvířata projdou další selekcí - zdravotní anatomické či funkční problémy pohlavního aparátu, možná averze vůči samci atd. Další překážkou je, že z této poloviny institucí jen tři čtvrtiny disponují sloním samcem a pouze u 16!!!! samců je prověřená plodnost. Z tohoto výčtu vyplývá, že přirozenou plemenitbou se nenarodí více než 10 slůňat ročně - což potvrzují i statistiky EEP. V součastné době pro instituce nemající vlastního sloního samce není jiná možnost než umělá inseminace nebo jeho pořízení. A náklady na chov a zabezpečení sloního samce jsou pro spoustu zahrad neúnosné. Ostatně, jak je vidět, ani přítomnost samce není úspěchem odchovávání slůňat.

Když se rodí tak málo mláďat, proč se neprovádí více inseminací ?

Bohužel, přestože princip je stejný jako u hospodářských zvířat, u slonů stejné postupy nefungují. Zatím není známa metoda uchovávání a konzervace hluboce mraženého spermatu tak, aby šlo sperma rutině využívat k inseminacím. Vše je zatím ve stadiu výzkumu. Pokud se vše podaří, tak se jistě zvýší počet inseminací. V součastné době se provádí inseminace čerstvým nemraženým spermatem, které se musí aplikovat do cca osmi hodin po odběru, jinak se procento úspěchu rapidně snižuje. To samozřejmě komplikuje samotné provedení inseminace, protože ne vždy je slon nablízku. Náš slon Emmett byl až ze ZOO Whipsnade v Anglii, a to není za rohem, takže pak i náklady na dopravu se extrémě zvyšují. Další překážkou je rozdílnost v anatomických poměrech slona. Je třeba speciálního vybavení, které se muselo vyrobit na zakázku a jeho cena nebyla malá. V součastné době je jen jeden tým, který toto vybavení má a který s námi spolupracoval. Další komplikací je, že ne všechny nerodící slonice mohou a jsou pravidelně sledovány k stanovení optimální doby inseminace a byl u nich vyšetřen stav pohlavního aparátu. A jako všude "nepodstatný" problém jsou peníze.

Kdy se začalo s inseminacemi u slonů ?

První inseminace se prováděli již v šedesátých letech minulého století, ale neúspěšně. Až teprve dokonalá znalost anatomických poměrů, znalost pohlavního cyklu a samozřejmě dokonalejší diagnostické metody umožnily provést inseminaci v pravý čas a s úspěchem.

Dá se na ultrazvuku poznat, zda se narodí kluk nebo holka ?

Bohužel anatomická stavba zevních pohlavních orgánů je témeř shodná a ani na první pohled nelze rozeznat u narozeného slona pohlaví, pokud ho neuvidíte při močení nebo si nesáhnete sami. Ani současné ultrazvukové přístroje nedokážou v určitém stádiu březosti zachytit plod v dutině břišní, tak nám ani nedokážou říci, zda to bude kluk a nebo holka. Avšak zhruba po roce březosti dokážeme říci, co to bude, a to díky tomu, že pravidelnými vyšetřeními krve, které provádíme jedenkrát týdně, jsme schopni odhalit produkci samčího hormonu - testosteronu v krvi matky. Ale myslím si, že toto není až tak důležité - budeme mít stejně rádi holku i kluka.

Provádí se nějaká genetická vyšetření tak jako u lidí ?

Vzhledem k tomu, že otec i matka jsou absolutně zdrávi, není předpoklad genetických vad, i když je samozřejmě nemůžeme vyloučit. Riziko komplikací při odběru plodové tekutiny je tak vysoké, že se toto vyšetření neprovádí. V součastné době nevím ani o tom, že by se toto vyšetření běžně provádělo například u domácích mazlíčků jako je pes či kočka.

Jak jste se to vše naučili ?

Něco jiného jsou teoretické znalosti, něco jiného praxe. Tak jako se trénovali sloni, tak jsme se museli trénovat i my, ošetřovatelé a doktoři. Naštěstí pro nás první inseminace slona všeobecně (byl to africký slon) se prováděla v ZOO ve Vídni . Zde jsme absolvovali takový dá se říci výcvik, co musíme zvládnout a také co naučit naše svěřence. Ošetřovatelé zde zjistili, co naučit slony a co ještě musejí zvládnout sami, ale jak to slony naučit, na to museli přijít ošetřovatelé sami, a za to jim patří velký dík. V některých zoologických zahradách neuspěli právě proto, že nedokázali natrénovat své slonice. A samozřejmě i doktor se musel naučit co, kdy a jak dělat, naučit se postup, naučit se koordinovat tým nejen doktorů, ale i ošetřovatelů a pomocníků. Samozřejmostí je, že každý musel ve své profesi zvládnou vše, i když ten úkon pak osobně nedělal, ale důležité pro zdar akce bylo, aby každý vše zvládnul sám a mohl plnohodnotně nahradit kolegu pro případ nějaké nepředvídatelné události. Zde obzvláště platí mušketýrské "Jeden za všechny, všichni za jednoho". A v tom je úspěch týmové spolupráce, a to ví i u Ferrari.

Bolí prováděná inseminace samici ?

Inseminace se může provádět jak "nekrvavou", tak i "krvavou" metodou. V překladu to znamená buď s použitím chirurgických metod nebo bez nich. V součastné době se provádí nekrvavá metoda, tzn. bez nutnosti chirurgického zavedení spermatu. I když jsou v USA pokusy chirurgické inseminace, zatím převládá nekrvavá cesta dopravy spermatu - a funguje lépe. Ale i chirurgická metoda inseminace nebolí, protože zvíře je narkotizováno a nic necítí. Chirurgická metoda je cestou, kdy inseminaci nelze provést z důvodů například nekontaktnosti samice. Zákrok je tedy nebolestivý, ale jistě může být z určitého hlediska nepříjemný (lechtivost ve slabinách apod.) - i proto je důležitý trénink a úzký kontakt se slonicí. Asi by to nešlo, aby se válela smíchy při zavádění inseminačního katetru.

Dá se těhotenství určit jen z krve nebo taky i z moče jako u lidí ?

Dnešními metodami jsme schopni zjistit gravidní slonici zhruba za 7 týdnů po oplodnění z hormonů krve. Zatím není spolehlivý test, tak jako u lidí, který by potvrzoval graviditu z moče. Ale i naše pravidelné odběry krve, při kterých odebíráme i vzorky moče, slouží k výzkumu zjištění gravidity slonic. To bude mít i přínos např. i u volně žijících slonů, kdy budeme schopni říci, že je slonice březí jen na základě analýzy jejich exkrementů, aniž by se uspávala. Takže i umělé oplodnění v zajetí může ovlivnit stav volně žijící populace slonů v přírodě.

Musí být slonice vždy vytrénovaná k provedení inseminace ?

Samozřejmě, že to není nezbytná nutnost. Pro zákrok lze slonici uspat, ale každá narkotizace má svá rizika. V roce 2000 byla provedena první inseminace u africké slonice na Floridě v Disney´s Animal Kingdom pomocí speciálně vyrobené ocelové klece s hydraulickým ovládáním tak , aby slonice byla fixována v tomto boxu a tým mohl bezpečně provést umělé oplodnění. Jistě i toto je řešení, ale jednak nákladné na technické pomůcky a také dle mého názoru ne zcela adekvátní vůči sloní samici. Já osobně bych řešil u takovéhoto případu nekontaktní samice raději narkotizaci. Ale to je věc názoru. Jak se ukázalo v našem případě, dokonalá příprava je téměř 100% úspěch. Pokud je slonice netrénovaná, nelze ji donutit k provedení zákroku, a to byla také příčina některých neúspěchů v jiných zahradách.

Kdy a kde byla provedena první inseminace ?

Bylo to v únoru 1997 v Dickerson Park ZOO v USA u indické samice Shanthi. Shanthi v této době měla 23 let a v minulosti (cca před 10 lety již měla slůně). Inseminaci prováděl stejný tým jako u slonice Delhi. Takže jak první inseminaci na světě, která byla u indické slonice, tak i první inseminaci indického slona v Evropě provedl stejný tým. Naše slonice Delhi navíc na rozdíl od Shanthi nikdy neměla potomka, a o to je to větší úspěch, protože se vše podařilo napoprvé.

Bude se provádět inseminace i u druhé slonice Kaly ?

V současné době se nebude Kala inseminovat. Je to jistě velká škoda, ale zdravotní stav pohlavního aparátu neumožňuje provedení úspěšné inseminace. Výsledky krevních vyšetření ukázaly končící pohlavní cyklus, sonografické vyšetření poté odhalilo množství cyst na sliznici dě